Současné varhany jsou jsou poměrně mladým nástrojem v téměř sedmisetleté historii katedrály. O těch, co předcházely Schiffnerův nástroj z r. 1884 víme poměrně málo. Pražský varhanář K. Schiffner tedy postavil nástroj, který slyšíme dodnes. V r. 1942 provedla jeho rekonstrukci firma J. Melzera v Kutné Hory. Tato přestavba však nebyla umělecky ani technicky šťastná. Původní mechanická traktura byla nahrazena trakturou pneumatickou, z hráčského hlediska velmi problematickou, protože nasazení tónů mělo takové zpoždění, že se při rychlejší hře neozývaly vůbec.

Píšťaly druhého manuálu byly umístěny mezi skříně, takže zakrývaly průhled na západní okno, tak typický pro gotickou architekturu. Životnost této traktury byla velmi krátká (cca 20 let), opravitelnost nákladná, prakticky převyšující částku potřebnou na trakturu novou.

Přestavba ing. Miroslava Hegera vyřešila šťastně všechny tyto nedostatky. Vrátil se k nezničitelné traktuře mechanické, druhý manuál umístil opět pod první do "přízemí" skříně, a rozšíření nástroje, nezbytné pro vyšší umělecké nároky než bylo před sto lety, provedl přístavbou třetího manuálu nad první manuál. Varhany jsou nyní o jeden manuál větší, ale přitom nepřekračují původní půdorys skříně.

Nástroj má nyní 12 rejstříků v I. manuálu, 8 ve druhém a 8 ve třetím, v pedálu 9. Celkem tedy 37 hlasů. Z toho jsou 3 jazykové (trompeta, hoboj, pozoun). Píšťal je celkem 2440. Největší je téměř 6 m dlouhá, nejmenší 16 mm. Kovové píšťaly jsou z poloviny nové, zhotovené z kvalitní varhanářské slitiny cínu a olova. Dřevěné píšťaly jsou všechny zrenovovány a ošetřeny proti dřevokaznému hmyzu. Pečlivá intonace promyšlené dispozice splňuje jak náročné požadavky zachování původního nástroje, tak soudobé hledisko hudební. Hrací stůl neobyčejně malých rozměrů umožňuje navíc kdykoli vložit elektronické elementy jak pro komfort obsluhy (volné kombinace), tak pro zvukovou paletu hlasů.

Konstituce o posvátné liturgii Sacrosanctum Concilium připouští k bohoslužbě všechny hudební nástroje pokud se k bohoslužbě hodí nebo se pro ni dají přizpůsobit, avšak o varhanách říká výslovně toto: "Píšťalové varhany ať jsou v latinské církvi ve velké úctě jako tradiční hudební nástroj. Jejich zvuk dovede dodat církevním obřadům podivuhodný lesk a mocně povznést mysl k Bohu a k vyššímu světu." (ČI. 120). Ve střízlivém koncilovém dokumentu působí tato chvála neobvykle a je tedy obrazem jakéhosi emotivního vnímání hudby všeobecně.

Zdá se tedy samozřejmé, že po všech stavebních opravách a rekonstrukcích interiéru katedrály bylo přikročeno ke generální opravě varhan, které byly již delší dobu neovladatelné (jednotlivé tóny hrály bud' samy,, anebo nehrály vůbec).

Není to ovsem tak samozřejmé. Je řada chrámů, i nových, které nemají funkční varhany nebo je nemají vůbec. Jejich stavba je totiž finančně velmi nákladná a tak obvykle na jejich stavbu dojde až naposled nebo se přenechá budoucím generacím. Na tomto místě se tedy sluší a patří poděkovat všem, kdo mají nějakou zásluhu na zdařilé rekonstrukci varhan, třeba jen malým příspěvkem do "jejich" kasičky. Díky jim budou varhany po staletí denně chválit Hospodina a svým zvukem připomínat ty, kteří se o ně zasloužili. Je to asi nejlepší způsob, jak investovat peníze…

Katedrála má tedy nyní nástroj, který je důstojným protějškem kamenného obětního stolu a tvoří s celým interiérem i architekturou katedrály jedinečný harmonický celek po stránce konstrukční i zvukové. Mistr varhanář ing. Miroslav Heger se věnoval stavbě s důkladností a poctivostí u nás dnes již neobvyklou.

Při vší úctě k varhanám je třeba však mít na paměti, že nejdůležitější liturgickou hudbou je zpěv! Kéž nový nástroj slouží hlavně k povznesení lidového zpěvu.

Jiří Strejc

Varhanář Karel Schiffner patřil bezesporu k nejvýznamnějším pražským varhanářům druhé poloviny 19. století. Pravděpodobně největším jeho dílem je nástroj postavený v roce 1884 v katedrále Sv. Ducha v Hradci Králové. Dvoumanuálový kuželkový nástroj vynikal na tehdejší poměry hlavně kvalitou použitého materiálu, řemeslným zpracováním, dobrou intonací a také zajímavou novogotickou varhanní skříní navrženou F. Schmoranzem, respektující ostatní mobiliář katedrály. Přestože nástroj prodělal v roce 1942 velkou přestavbu, bylo po 50 letech ještě na co navazovat.

Proto také celá koncepce rekonstrukce varhan z roku 1993 počítala s využitím původního mechanického kuželkového nástroje a doplněním o 3. manuál. Toto rozšíření mělo za úkol obohatit původní zvukový základ o rejstříky potřebné pro interpretaci různých slohových období a také završit doposud chybějící zvukovou korunu celého nástroje.

Varhanář ing. Miroslav Heger z Hořovic odvedl řemeslně precizní práci, při které se snažil maximálně respektovat historickou podstatu nástroje a zároveň využil nejmodernějších technologických postupů a komponentů současného varhanářství. Nástroj působí po zvukové stránce vyrovnaným dojmem, poněkud komornější pléno vyvažuje vzácná intonační jednota a hlavně bohatá dynamická škála. Intonace nástroje je výsledkem snahy o zachování původního Schiffnerova zvukového ideálu s přihlédnutím k celoživotním zkušenostem ředitele kůru pana Jiřího Strejce, který preferoval barevnost a zvukovou ušlechtilost před ohlušujícím plénem. Za velmi zdařilý považuji technicky i ergonomicky zpracovaný hrací stůl, jehož stylový design vhodně koresponduje s varhanní skříní.

Jsem přesvědčen, že se podařilo postavit nástroj po zvukové i technické stránce kvalitní, pro liturgické potřeby zcela vyhovující. Varhanáři se podařilo skloubit rekonstrukci dnes již památkově chráněného romantického nástroje Karla Schiffnera s dostavbou o zvukově přínosný III. manuál.

Po letech provizoria má tedy katedrála opět nástroj odpovídající architektuře i poslání tohoto chrámu.

Václav Uhlíř, diecézní organolog

Oprava varhan

V letech 1983-88 probíhala generální oprava katedrály, která byla ukončena posvěcením nového oltáře (obětního stolu) dne 22.1. 1989. V katedrále zůstaly v havarijním stavu již jen varhany a bylo třeba vážně přemýšlet o jejich celkové rekonstrukci. Při jedné příležitosti jsem o této situaci mluvil také s otcem biskupem Karlem Otčenáškem. Mám stále v živé paměti jak počátkem září 1992 zvonil u nás, na děkanství, telefon, zvednut jsem ho a slyším hlas otce biskupa Karla. Žádal mne, abych pokud možno ihned, přišel na biskupství, že mi potřebuje něco důležitého sdělit. Na biskupství na mne již čekal, šel se mnou do kaple, tam jsme se pomodlili. V místnosti vedle kaple mi pak řekl, že by chtěl pro katedrálu také něco vykonat. Již delší dobu o tom přemýšlel a nyní je již rozhodnut - přispěje na opravu varhan. Píši o tom tak obsáhle proto, že tento okamžik byl klíčový pro započetí rekonstrukce varhan. Následovala mnohá jednání, s katedrálním varhaníkem p. Jiřím Strejcem a diecézním organologem Václavem Uhlířem. Z těchto jednání vyplynula představa o podobě nových varhan a také byla vybrána varhanářská firma Ing. Miroslava Hegera z Hořovic, se kterou jsme dne 24. 6. 1993 uzavřeli smlouvu. Jsem přesvědčen, že to byla dobrá volba. Dalším důležitým okamžikem bylo navázání kontaktu s akciovou společností Východočeská plynárenská v Hradci Králové, která nám přispěla, formou sponzorských darů, na opravu varhan částkou dva miliony čtyři sta šedesát tisíc Kč. Díky tomuto velkorysému daru mohly práce na varhanách pokračovat. Na opravu varhan přispívali také farníci. Práce pokračovala po etapách a dne 19. 8. 1999 proběhla závěrečná kolaudace.

Současně s opravou varhan bylo zhotoveno nové pódium pro varhaníka, zpěváky a dirigenta, důkladně byla vyčištěna a povrchově upravena podlaha na celém kůru, bylo zhotoveno nové dřevěné zábradlí a schodiště a nové části varhanních skříní byly povrchově upraveny fládrováním.

Přehled o výdajích:

varhanářské práce 3 611 000,- Kč

úprava kůru 305 187,- Kč

celkem 3 916 187,- Kč

Příjmy:

Východočeská plynárenská 2 460 000,- Kč

dary farníků a p. biskupa 1 213 632,- Kč

Mnoho lidí se zodpovědně podílelo na opravě varhan. Jménem celé farnosti Vám vděčně děkuji, Pán Bůh Vám vše bohatě odplať. Zcela mimořádné poděkování patří akciové společnosti Východočeská plynárenská v Hradci Králové a jejímu generálnímu řediteli p. Bohdanu Páskovi. Závěrem je možné říci - "Dobrá věc se podařila".

František Hladký, děkan