Do Hradce Králové byly Školské sestry de Notre Dame pozvány na podzim roku 1858, pět let po založení kongregace. Vyučovaly na Čtyřtřídní dívčí škole a staraly se o Opatrovnu, která byla v roce 1885 změněna na Mateřskou školu. Od roku 1860 byly sestry zaměstnány v Boromeu, chlapeckém semináři, od roku 1869 vedly domácnost v Teologickém semináři. V Ústavu pro neslyšící děti vyučovaly od jeho založení r. 1881. Po různých peripetiích byla výnosem MŠO z 18.6.1940 zřízena Soukromá škola

pro ženská povolání, byla dvouletá s českým vyučovacím jazykem. V r. 1942 byla škola zrušena, v r. 1948 byla obnovena, ale už 31. 4. 1949 zestátněna a sestry byly postupně odvezeny do soustřeďovacích klášterů. Totalitní režim si dal na svých ničivých akcích záležet. Nesměly se přijímat nové členky do řehole a s domy sester zacházel samozvaný majitel, jak se mu to hodilo. Sestry se vrátily do Hradce Králové v dubnu 1976, už důchodkyně vedly domácnost, vařily pro kněze, staraly se o katedrálu. 30. října 1995 se přistěhovalo do nově zrekonstruované bývalé školní budovy 29 sester.

Dnes v tomto řeholním domě potkáte 16 sester. Sídlí zde generální představená M. Anežka Bednářová a její „pravá ruka“ s. Maximiliána. Sestra Marietta učí na ZŠ a MŠ Jana Pavla II. na prvním stupni, sestra Mária zde vyučuje náboženství. Sestru Kláru uvidíte taky v prostorách školy, učí náboženství „prvostupňové“ děti z jiných hradeckých škol. Sestra Helena dává dětem hodiny klavíru. V domě probíhají různé aktivity – víkendová setkání a exercicie pro děvčata, zahradní slavnost pro rodiny, katecheze pro děti, obnovy a setkání se zaměřením na individuální duchovní doprovázení dospělých.

Další sestry se podílí na výrobě parament (sestra Zdislava, Terezita, Alžběta …) a na chodu domácnosti (sestry Faustina, Stella, Miriam…). Všechny sestry

Kongregace Školských sester de Notre Dame je internacionální společenství, které chápe své poslání jako službu. Jejím hlavním zájmem zůstává výchova a vyučování mládeže, práce u dětí a s dětmi.